Sonata III

(1935-1999)

• Nástrojová skupina: KLAVÍR
• Obsazení / žánr: klavír sólo
• Jazyk publikace: cz./ger./eng.

Třetí klavírní sonáta vznikla v roce 1960 během studia na HAMU pod vedením Emila Hlobila. První polovina šedesátých let je období, kdy se Fišerova řeč zásadně mění a kdy autor velmi rychle směřuje k vlastnímu osobitému rukopisu, který se etabluje v Patnácti listech podle Dürerovy Apokalypsy. I tato sonáta tedy zahrnuje několik podstatných rysů, které posunují skladatelův kompoziční vývoj. Skladba je dvouvětá, vnitřní stavba však opouští tradiční formy. Celek je rozdělený na několik krátkých vzájemně kontrastních úseků. Kontrastu sousedních dílů je docíleno motivickou prací a akordickou fakturou. Kontrast je zároveň podporován dynamikou, tempem a dalšími výrazovými prostředky. Z hlediska harmonie je užíváno převážně tradičních souzvuků či jejich zhuštěné podoby, na několika místech se nicméně objevují půltónové shluky či kvartové akordy. Melodika je stále převážně diatonická, místy však Fišer využívá chromatické postupy. Tyto nové prvky ve Třetí sonátě naznačují snahu o zjednodušení a dosažení co nejvyšší míry transparentnosti a údernosti. Tato snaha se od poloviny šedesátých let stává základní charakteristikou Fišerových kompozic.

Sonáta měla původně přípis Fantasia, který byl poté autorem odebrán. Poprvé byla provedena Alešem Bílkem v roce 1961. Nová sazba této skladby vychází z dosud jediného vydání (Panton, 1967), pouze na několika sporných místech bylo přihlédnuto k autorovu rukopisu (uložen v Národním muzeu - Českém muzeu hudby, číslo přírůstku 297/2006).