Antinomy

Skladba Antinomy vznikla jako můj první pokus o bigbandovou partituru. Desky Pražského Big Bandu, ale také Gila Evanse, které jsem v pubertě objevoval v gramotéce svých rodičů, patřily k prvním nahrávkám odkrývajícím mi onu monumentálnější - velkokapelovou tvář jazzové hudby.

Intenzita posluchačského zážitku byla pro mne tehdy srovnatelná snad jen se Smetanovou Mou vlastí. Přesto mě k první bigbandové kompozici vyprovokovala až Soutěž Karla Kraugartnera a možnost napsat skladbu pro Štěpánku Balcarovou a Concept Art Orchestra. 

Většina mých skladeb je inspirována mimohudebně. Při kompozici pro Concept Art Orchestra jsem tentokrát vycházel čistě z hudebních nápadů, které se mi zdály pro big band vhodné. Ve dvou kontrastních částech jsem se soustředil na práci s harmonickými pásmy - vedenými často v protipohybu - a také vytvoření tří různých atmosferických rámců pro sólisty - tranquillo, furioso, lamento.  

Antinomy - neřešitelný rozpor, protimluv, konflikt opačných a přitom dobře zdůvodněných stanovisek. Tady nejde ani tak o filozofii, taková je naše každodennost. Zdá se mi, že titul kompozice vystihuje konfliktnost jednotlivých částí vedle sebe i pásem nad sebou. A vystihuje také pocit skladatele, který v touze po dokonalosti do skladby přináší jednotlivé "dobře zdůvodněné" hudební prvky, ale v detailu mu pak dokonalý soulad těchto prvků beznadějně uniká. Tehdy jej mohou zachránit už jen interpreti schopní věc uchopit zcela nově - jazzově - v detailu i překlenutí celku - třeba Concept Art Orchestra." Jakub Dvořáček 

Obsazení: Ssax / Asax1, Asax2, Tsax1, Tsax2, bar, tpt1, tpt2, tbn1, tbn2, tbn3, tbn4, pno, double bass, drum set

Partitura + party